Do Číny na tři dny a zase zpátky

Přišlo to rychle, nečekaně. V úterý jsme nejeli, ve středu jsme měli pasy na ambasádě.
Rozcvičili jsme se přes víkend na EPO survivalu na Karlštejně a rovnou zůstali v Praze. Odlet v pondělí: Praha – Moskava – Šanghaj – Chengdu. Složení: já, Pavel, Dan (plus překvapení). Časový posun – 6 hodin. Z letiště v Chengdu jsme vyzvednuti a převezeni na hotel vzdálený cca 1,5 h autem v Pengzhou.

Vydali jsme se skutečně ze všech sil.


V půl desáté večer čínského času jsme na místě jako poslední tým. Po společné večeři (škoda), po oficiálním limitu ukládání věcí do depa (co už). Věci pod nátlakem místních organizátorů naskládáme asi během půl hodinky. Při tom jsme se stačíme i „seznámit“ se 4. členem našeho CZ AR Teamu. Jmenuje se Wang, neumí anglicky, měří asi metr šedesát a váží tak 50 kg. Přes tlumočníka se omluvil, že brusle nic moc, ale jinak že všechno zvládá výborně. No problem, na bruslích pomůžeme.

Tak to jsme my, za objektiven tentokrát Dan.


Před startem je nám hej.


Nastává den 1. Už samotná snídaně by mohla být zážitkem, nebýt obav z toho, jak by se který pokrm mohl projevit za pár hodin, takže s trochou lítosti snídám poněkud konzervativně. V 8 jsme převezeni do místa startu a po velkolepých úvodních ceremoniích je závod zahájen. Každý z nás se v tu chvíli stává hvězdou. Budeme olikováni stovkami neznámých Číňanů na desítkách cizích profilů nám neznámých čínských sociálních sítí.
Peak Performance.

Tým Peak Performance. S těmi jsme chtěli závodit.


Hned první disciplínou úvodní etapy jsou inline. Skutečně to „našemu Č.“ moc nejde. Spíš vůbec. Pohled na trojici je docela komický – z jedné strany drží Č. za ruku Dan, z druhé Pavel, Č. je v pase zlomený do pravého úhlu a nohy má v křeči zpevněné. Postupujeme docela pomalu, ale stabilně. Následuje 31 km na kole. Nejprve skoro 20 km asfalt, což je poměrně rychlé, Č. jede jak drak, pak kde se vzal, přichází dlouhý kopec, který cyklistiku postupně mění v cyklotrek. Sjezd dolů je za odměnu, odpočneme si na 19 km běh. Ten se pro Č. stává překážkou číslo 2. Na kole zřejmě spadl a něco si udělal s nohou a teď mu to moc nejde (neběží). Pavel ho bere na gumu a střídavě ho ládujeme hořčíkem, brufenem a cukříky. Terén je pěkný, stoupáme lesními pěšinkami, sbíháme blátivými chodníky mezi jednoduchými staveními a pokračujeme k přelanění po betonové cestě. Na závěr etapy nás čeká krátký městský orienťák. Č. si první den asi moc neužil, za to já jo. Po prvním dni jsme 7.

Jeden z čínských týmů.


Číňani postaví depo kdekoliv a kdykoliv.


Večeři si na rozdíl od snídaně můžeme dopřát ve velké míře, takže ochutnáváme, co se dá. Slepičím pařátkům se vyhnu. Máme čas, tak jdeme po večeři do města shánět náhradu za mou lehce ohnutou patku. Místní Giant je jako pěst na oko, mezi stylové garážové „restaurace“ se vůbec nehodí. Hodinu se domlouváme, co potřebujeme a nakonec stejně odcházíme s nepořízenou.

A všichni jsme byli pod skutečným dohledem.


Den 2. startuje o něco dříve, etapa by to měla být nejdelší ze všech. Začínáme 10 km „časovkou“ s intervalovým startem po půl minutě. Na dnešek máme velké plány. Nejsou brusle a běh je kratší, měli bychom být rychlejší a třeba se i posunout vpřed. Prvním časovým zaškobrtnutím je spadlý řetěz, během jehož nahození nás předjíždí následující tým. Dalším, tentokrát podstatnějším je píchlé kolo. S cca 10 minutovým zdržením dojíždíme na kajaky. Zádrhely však ještě neskončily. Po 200 m pádlování se mi pádlo rozpadá. Pavel s Č. se vracejí pro nové. Dalších 10 minut. Předjíždí nás dalších několik týmů. Následuje cca 30 km kola s dalším pěkně výživným kopcem. Aspoň že existují sjezdy, tam jsou Číňani dost opatrní a pomalí a zase několik týmů stahujeme. To samé platí i pro techničtější část kolem (nebo spíš skrz) řeku. Od konce 2. etapy nás dělí 14 km běhu. Rozbíháme a Č. se chytá za nohu. Scénář se opakuje. Dnešní běh mi nevyhovuje, je celý po asfaltu a běží se mi daleko hůř než předchozího dne. Po 12 km odbočujeme prudce vzhůru. Poslední 2 km bolí. Po dnešku se posouváme směrem dolů na 10. příčku.

Naše depo. Pomoc v týmu k těmto závodům neodmyslitelně patří.


3. etapa bude zajímavá. Už zrána to vypadá na pořádné vedro. Číňanka ze skupiny organizátorů se ke mně naklání se slovy: „Dneska bude pěkné počasí.“ To teda. Ještě si na ta slova během závodu několikrát vzpomenu. První část slibuje zajímavou disciplínu – „biatlon“. Nenechme se mýlit, není biatlon jako biatlon, v čínském podání se je tím myšleno, že si na první okruh (18 km) vezmeme dvě kola, která si budeme dle libosti střídat tak, abychom byli co nejrychlejší. Bereme Pavlovo a Číňanovo. Po 500 m je před námi krpál, jaký tu snad ještě nebyl. Dlouhý, prudký, v terénu. Užijeme si ho celkem třikrát. Jednou v „biatlonu“, dvakrát na kole. Biatlon nakonec zvládáme docela slušně. Bude hůř. Kluci mi hned na začátku kopce berou kolo a jdeme. Č. dneska zvládá na výbornou, problém mám já. Jsem slabá, začíná mi být špatně, lehce vykřičovaná bránice a mezižeberní svaly ztěžují dýchání. Kluci mi pomáhají, co to jde. Nikdo se neodvažuje zmiňovat, že nás čeká ještě jeden okruh a závěrem 12 km běhu či spíše „běhu“. Aspoň že ve sjezdu to jede samo, zase stahujeme pár týmů. Druhé kolo je pekelné. Dneska si to užiju. Vedro je neúprosné. Obávám se, že ani nestíhám doplňovat tekutiny, natož jíst. Zvládám se ládovat hroznovým cukrem, jonťákem a hořčíkem. I přes to mi střídavě probíhají nohama křeče. Na gumě visím neustále, jinak bych musela asi po čtyřech. Konečně sjezd. Pavel nás informuje, že si myslí, že nestihneme limit. Normálně by mě to netěšilo, dneska je to jinak. Skutečně doufám, že nás už nepošlou na běh.

Na všechno dohlížel sudí. Kdopak to je v rohu…


Nepošlou. Přiznáváme, že jsme si oddychli všichni. Sotva slezu z kola, vykřičují mi zase nohy. Chceme se jít vyfotit, ale i při pouhém stání mi je nevolno. Do autobusu si prozíravě beru igelitový pytlík a celé odpoledne nejsem schopná do sebe vpravit ani hlt tekutin. Zachraňuje mě až večer Cola a později kachní vývar s rýží. Tento den se mi asi na nějakou dobu do paměti zapíše.
Cíl

Radost z cíle. Sotva jsme tam došli.


Vydali jsme se skutečně ze všech sil.


Celkový součet časů ustálí naše pořadí na 10. místě. Mohlo být lépe, ale i hůře, takže vlastně asi konec dobrý, všechno dobré.
Cíl

Cílové zátiší.


Pozn.:
1. Každý Číňan pořizuje stovky fotek, jedno koho, jedno kdy.
2. Rádi se fotí s cizinci, cizince. Nejlépe bez jejich vědomí.
3. Včas. Všechno je přesně načasováno a termíny se dodržují. Někdy i předbíhají.
4. Jsou pomalí ve sjezdech a v terénu.
5. Na rozdíl od nás jsou na horko zvyklí.
Kaput.

Kristýna ist kaputt. Je třeba říkat něco víc?

Příspěvek byl publikován v rubrice Novinky a jeho autorem je Palonc. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Komentáře nejsou povoleny.